Prosinec 2014

Věnováno Maxu Qikovi

29. prosince 2014 v 13:59 | bábina

Kočičí lidé


Lidé se podle mě dělí na lidi kočičí, tedy kočkomily a ty ostatní. Kdysi jsem taky patřila k těm ostatním. Ale dnes jsem ten nejkočkovitější člověk.

Někde jsem četla otázku, co pro Vás znamená vaše kočka? Nebo se známí diví. Jé, ty máš kočku? Prosím tě! Je falešná, neposlouchá a dělá si, co chce. Ale vždy si dovolím s tímto názorem nesouhlasit. Zkuste se někdy chvilku zadívat do vědoucích očí těchto tvorů, kteří jsou tu snad od počátků světa. Pohlaďte hebounkou srst toho krásného tvora. Poslouchejte chvilku jeho předení. Pozorujte jeho krásné pohyby lovce. Nebo tajtrdlíka, který se honí za mouchou nebo peříčkem.

Já bych doporučovala všem, co mají nějaké trápení: adoptujte si kočku. Nebude poslouchat na slovo. Nebude Vám nosit pantofle a nebude Vás provázet na každém kroku. Ale když přitiskne svoji heboučkou tvářičku k té Vaší, všechny bolesti a smutky budou mnohem menší. A život se bude zdát lepší a veselejší. Poznáte heboučké štěstí a radost ze života. Proto Bůh stvořil kočku.

Jdu životem a zpívám

18. prosince 2014 v 12:34 | bábina |  Jdu a zpívám si
Jdu životem a zpívám,
ač nemám vůbec hlas.
Jdu světem a jen se dívám,
na život kolem nás.
A vidím věci různé,
šťastné a nevinné.
A taky věci hrůzné,
kterým chci říkat NE!
Jdu životem a zpívám,
ač nemám vůbec hlas.
A všechno to co vidím,
tu chci zpívat i pro vás.
Hlavně tu krásu světa
a hvězdy nebeské,
rozkvetlé louky kolem,
to neřeknu nikdy ne..
Jdu životem a zpívám,
jako boží ptáče, co ztratilo hlas.
Že život stojí za to žít,
vždyť život je všude kolem nás!

Otázky

18. prosince 2014 v 12:31 | bábina |  O láscce
Duše, duše má,
kdopak tohle zná?
Které srdce má se lépe?
To, co chce si jen hrát?
A nebo to, co i přes bolest,
chce opravdu milovat?
Srdce, srdce mý,
kdopak tohle ví?
Kdopak na mé otázky,
vůbec odpoví?
Hlavo, hlavo má,
zanech otázky.
Srdce přeci dobře ví,
co čekat od lásky.

První láska

18. prosince 2014 v 12:30 | bábina |  O láscce
Láska tak jemná,jak sněhová vločka
tak hebká jak sametová stuha,
tak upřímná,jako oči dítěte.
Ta je jen jediná,a žádná druhá
už taková není na světě.
První láska je čistá,jak lesní studánka
jak voda v potoce bystrá,
Krásná jak pohádka.
První láska je růže bílá
a hvězda spadlá ti do vlasů,
co paprsken se zachytila,
než odešla do času.
Tu první lásku si v srdci nosíš
i když už,druhou,pátou máš.
Tu v srdci nikdy neopustíš,
tu si jak poklad ukrýváš.
Štěstí je cesta a né cíl.
Jak by si někdo pomyslil
Štěstěstí je motýl,
co na kytku si sedá.
Sedne si,ale chytit se nedá
Štěstí je prostě,to že jseš
A život ať jaký je,miluješ
Štěstí je krásný usměv dětí
co závanem smutku neodletí.

Prosba andělům

18. prosince 2014 v 12:29 | bábina |  Jdu a zpívám si
Pozvala jsem si na pomoc anděly.
To proto, aby o Tobě věděli
a poprosila je o pomoc.
Jeden slétl ti na rameno
a svou ruku ti položil na šíji.
Aby jsi pocítila,
jak bolet pomíjí
A druhý přiletěl
a jen foukl ti do vlasů
Aby tu bolest Tvou,
odfoukl do času

Smutek

18. prosince 2014 v 12:28 | bábina |  O láscce
Vím jak to chutná
když duše je smutná
a v srdci leží strach.
Když marná je touha
a cesta je dlouhá
a ze všeho zbyl jen prach.
Stále mí říkal
ta krásná slova.
Dokola stále,
znova a znova,
že mě má rád.
Jak lásku změřit?
jak mohu věřit
a přestat se bát?
Jsou to jen slova
co říkává znova.
Tak ať se stane,
co se má stát.

Stařec

18. prosince 2014 v 12:27 | bábina |  Jdu a zpívám si
Tiše seděl a hleděl,
očima upřenýma do dáli.
Marně si hlavu lámu,co asi tam viděly?
Co jeho oči hledaly?
Hledaly chlapce ,co běží rosou
se smíchen stírá jí nohou bosou
a zanechává stopy?
To neví nikdo a nepochopí.
Hledaly cůpek zalatý,
za který tahával kdysi?
Když byl mlád a měl čas
a jasnou tvář a v ní pevné rysy?
A nebo vidí muže,
co pluh do zemně noří?
A vidí vojáka,co domy válkou boří?
A on tam seděl tiše,
tak jako starý suchý strom.
To všechno ,co viděly ty oči
v dáli času,to všechno byl
ať viděl hrůzu, nebo krásu
to všechno to byl , jen on.

Stará dáma

18. prosince 2014 v 12:26 | bábina |  Jdu a zpívám si
Byla krásná,jak den,
když slunce zapadá.
Jak kapka rosy,
jak dobá nálada.
Dneska jsou z krásy té
střepy jen, jako když
slunce zapadne
a skončí den.
Však výměnou za tu krásu,
co darovala času,
dostala srdce horoucí
a duši plnou něhy,
kde každý tonoucí,
najde své pevné břehy

Píšu

18. prosince 2014 v 12:24 | bábina |  Jdu a zpívám si
Píšu si do písku různá slova,
než smyje je voda jezera.
Maluji do písku slunce zlaté,
než zapadne za kopec z večera.
Píšu si slova a čmárám čáry
a jejich význam nehledám.
Dělám to proto, že jsem v ráji
a na nic tu nečekám.
Píšu si slova děkování
než smyje je voda jezera.
A stála bych tu,štastná do skonání,
jen nebát se, té tmy večera.

Sen

18. prosince 2014 v 12:22 | bábina |  Sny
Na palouku viděla jsem víly tančit v trávě
a skřítky slyšela jsem
se hiňat pod mezí
uprostřed lesa,potkala jsem elfy.
Kdo z vás mi to uvěří?
Při měsíčku tančily ty víly,
a efové jim hráli na šalmaj,
skřítkové spali sladkým spánkem,
v trávě. A to je
mého srdce tajný ráj.
A nad tím anděl strážný
svýmí křídly,chránil tu pohádkovou lesní říš.
Snad se mi to všechno jenom zdálo?
A sen,ten nechytíš.