Vichřice stromy k zemi ohýbá.
A země větrem rozpolcená,
se v bolestné křeči prohýbá.
Pod bičem větru země křičí,
tou hrůzou celá zděšená.
Ten vichr láme a všechno ničí.
To snad už konec znamená?
Ale až vichry ustanou,
a stromy narovnají těla
a ptáci proletí nám nad hlavou,
tak země ještě rozechvělá,
zvedne se a zase začne žít.
Tak jak ta země po vichřici,
i člověk by se zvednout měl,
a se vztyčenou hlavou a s odvahou,
by dál životem měl jít.

Moc pěkné a hlavně inspirativní.